Hlavní technikou, se kterou se setkáváme u papírových modelů, a je třeba ji ovládat, je jejich lepení. Tento článek by měl popsat vhodný postup, jak lepit papírové modely od MS Models, ale i jiných vydavatelů, kteří primárně využívají techniky tzv. “lepení na tupo”. Tato technika využívá jen minimum chlopní, které jsou známé například u modelů z časopisu ABC.


Nejdříve však trocha teorie o samotném návrhu modelu. Modely od MS Models jsou kresleny s využitím moderních 3D softwarů, které zaručují vysokou přesnost jednotlivých dílů. Hlavním prvkem při konstrukci je tloušťka papíru, na který se model tiskne. U modelů MS Models je pro díly využíváno papíru gramáže 170g/m2 (popřípadě i 140g/m2 u MICRO series) a 80g/m2 pro kostru nebo díly, které vyžadují tenký papír. To odpovídá tl. papíru cca  0,2mm u 170g/m2 a 0,1mm u 80g/m2. Tento fakt je nutné brát v úvahu jak při konstrukci, tak především při lepení modelu. Slepí-li se díly jinak, než je počítáno, tloušťky papíru se sčítají / odečítají, což může negativně ovlivnit rozměry slepeného dílu a tím způsobit komplikace u dílů navazujících.

To byla ve zkratce teorie. Ale jak je tomu v praxi? Modely od MS Models (počínaje MSM/0002) obsahují informace, jakým způsobem vybrané díly lepit. U dílů lze nalézt symbol označující jak díl nalepit (∧ nebo ∨) na díl číslo X. Existují tři možné způsoby lepení, které jsou vyobrazeny na levém obrázku níže. Na pravém obrázku pak lze vidět toto značení v praxi.

lepeni_znaceni_1.png

  • Na prvním příkladu lze vidět lepení červeného dílu na hranu. Tento způsob lepení je v podstatě jen teoretický a těžko dosažitelný. V praxi se však s takovým tvarem hrany setkáváme u nařezávaných ohybů.
  • Na druhém příkladu vidíme situaci, kdy díl lepíme “dovnitř” sousedního dílu X. Existuje zde jedno pravidlo: Je-li díl větší tloušťky než tl. papíru modelu - tj. více než 0,2mm (0,15mm), lepí se automaticky “dovnitř” sousedního dílu (nevyžaduje-li to situace jinak). Tyto díly jsou označeny symbolem ∨ spolu s číslem sousedního dílu X. 
  • V posledním případě vidíme lepení dílu “na” druhý díl. U dílů, které nejsou nijak podlepeny, tj. mají tl. rovnu 0,2mm (0,15mm), nelze jednoznačně říct, kdy jsou nalepeny “v” a kdy “na” druhém dílu. Záleží jen a pouze na tom, která varianta je vzhledově nejpřijatelnější. Způsob, kdy se díl lepí “na” sousední díl, poznáme dle symbolu ∧.


Samotný proces lepení už je otázkou zkušeností a cviku. Někteří modeláři nanášejí lepidlo na model přímo z lahvičky - já preferuji odlití malého množství lepidla bokem a poté nanáším lepidlo za pomoci dřevěného párátka, špendlíku či jiného nástroje. Je tak možné nanášet bezpečně a pohodlně malé množství lepidla na hranu či plochu lepeného dílu.

Jak již bylo zmíněno, modely jsou konstruovány převážně bez chlopní. Model obsahuje chlopně pouze v kritických místech. Někdy je však vhodné použít chlopně i jinde. V takovém případě si je lehce vyrobíme sami. Stačí k tomu proužek papíru, kterým spoj dílu z rubu přelepíme.

Závěrem ještě něco málo k lepidlům používaných při stavbě papírových modelů. Standardem jsou bílá tekutá lepidla typu Herkules, určené pro lepení papíru, dřeva atd (a). Tato lepidla využíváme pro lepení papírových dílů modelu. U nepapírových dílů, jako jsou díly vyrobené z drátů, plastových profilů, případně při práci s leptanými doplňky, využíváme lepidla vteřinová (b). Zde je třeba dbát pokynů bezpečnosti práce a používat ochranné pomůcky (především ochranné brýle). Posledním typem jsou lepidla tuhá (tubová) typu Kores (c), která se hojně využívají při podlepování dílů na tvrdý papír/karton. Jejich předností je absence (minimální množství) vody, na rozdíl od bílých lepidel. Při podlepování dílů pomoci bílých lepidel typu Herkules, papírové díly nasají vodu a roztáhnou se - klidně i o několik mm! Tuhá lepidla tento problém redukují na minimum.

lepidla_jpeg.jpg